Diablo 3 - Rozhovor s Janem Netoličkou, překladatelem Diablo knih

Jan Netolička

Pan Netolička pracuje jako zástupce ředitele na Wichterlově gymnáziu v Ostravě. Za sebou má kolem dvou desítek fantasy knih ze světů Diablo, Warcraft, Halo nebo Hellgate London. Jde o mladého, energického, přijemného a inteligentního člověka, který se na literaturu i Diablo dívá z velmi zajímavých úhlů pohledu. Rozhovor s ním jsem si v ostravské kavárně velmi užil a doufám, že si jej stejně tak užijete i vy. Rozhovor je poněkud rozsáhlý, rozhodli jsme se ponechat většinu otázek, takže se nezalekněte. Zabere to pár minut.

Jen pro připomenutí – první díl trilogie Sin War – Birthright by měl vyjít v českém překladu v horizontu nejbližších měsíců. A nyní již k rozhovoru:

Na Amazon.com se nedávno objevila kniha Book of Cain, slyšel jste o tom?

Slyšel jsem jen ten název, ale detaily zatím nevím. Já se o připravovaných knihách dozvídám většinou až poslední. S vydavatelem se domlouváme na pořadí jednotlivých knih, které on už má k dispozici. Dokonce si Blizzard začal určovat pořadí vydávání knih a do toho já samozřejmě už nezasahuji v žádném případě.

Ve vašich překladech chybí knížka Demonsbane, četl jste ji?

Demonsbane jsem nečetl, protože jsem se k tomu zkrátka nedostal. Než začnu nějakou knihu překládat, musím si ji přečíst v originále. Potom ji přeložím a pak si ji po sobě přečtu. Takže každou knihu přečtu třikrát. V tu chvíli je to většinou boj o čas, protože už na mě čekají další. Musím se přiznat, že vůbec nemám prostor dostat se k jiným věcem jako je právě Demonsbane. Jelikož bylo už od začátku jasné, že to překládat nebudeme, tak jsem se jen podíval na obsah, a zjistil jsem, že není úplně nutné, abych to měl načtené.

Kterému autorovi dáváte přednost? Melu Odomovi, nebo Richardu Knaakovi?

Richarda Knaaka mám na Facebooku v přátelích. Velmi dobře se s ním diskutuje a já s ním řeším jakékoli problémy. On je původem z Německa, takže rozumí lingvistickým problémům češtiny typu přechylování, skloňování, tykání, vykání atp. Možná je to tedy tímto osobním vztahem, ale lépe se mi dělají překlady od Richarda. Navíc jsem překládal i spoustu knih, které napsal pro Warcraft, takže jsem na jeho styl psaní zvyklý. Člověk má pak lépe zažitou například větnou skladbu a opakování určitých frází. Na druhou stranu Mel Odom byl takový čerstvý vítr. Bylo to něco trochu jiného. A mně se to líbilo právě proto, že to bylo jiné.

Co myslíte tím „stylem Richarda Knaaka“?

On má velmi šablonovitou konstrukci příběhu, vypravování, což ale není úplně na škodu. Svým způsobem to hodně připomíná Terryho Prachetta. Ten mě tedy přestal bavit asi po dvanáctém díle, protože jsem zjistil, že čtu pořád dokola to samé pouze s jinými slovy, ale Richard často uspokojuje své čtenáře tím, že dostanou to, co čekají. A to je pozitivní. Také má hodně typickou slovní zásobu.

Jak hodnotíte knihy Diabla na literární úrovni? Označil byste ji za brakovou literaturu? Jaká je umělecká stránka těchto knih?

Z pohledu člověka, který má vazby na katedru literatury, můžu potvrdit, že má žánr fantasy stále cejch, přestože i na univerzitě se najdou lidé, kteří jsou ochotní ho skousnout. Knihy typu Diablo bych neoznačoval za brak, to je v podstatě nadávka, daleko lepší termín je prvoplánová literatura. Za příběhem není nic schovaného, není za ním žádné morální poselství. Jen velmi těžko najdete prostor pro uvažování, přemýšlení. V charakteristice postav není místo pro nějaké další vnitřní prožívání, nebo dotváření postavy z hlediska čtenáře. Takže z tohoto pohledu je to naprosto prvoplánová literatura, která je ovšem velmi kvalitně napsaná, protože napsat úspěšnou, byť prvoplánovou, knihu, je těžké.

Četl jste všechny díly trilogie Sin War?

Ne, mám načtený další díl, který teď přijde. Teď jsem dopřekládal…

Takže tento už máte hotový?

Jé, to jsem nechtěl říct (smích). Minulý týden jsem to dodělal. Každopádně ještě jsem všechny tři díly nepřečetl. Musel jsem se akorát podívat do druhého dílu, abych věděl, jak bude příběh pokračovat, a abych si ujasnil terminologii. Třetí díl ještě načtený nemám.

Knihy ze série Sin War se liší v prostředí a reáliích. Autor této trilogie totiž spolupracuje více s Blizzardem, upravuje ji podle her ze série Diablo a jsou tam některé faktické nesrovnalosti. Všiml jste si toho?

Kdyby hardcore fanoušek hledal detaily, tak by na nějaké nesrovnalosti narazit mohl. Pro obyčejného hráče Diabla jsou tyto knihy spíše rozšířením, doplněním. Například vysvětlení vzniku světa Sanctuary nebo pozadí a historie hlavních postav. Je to takové doplnění celého příběhu. A aby byla kniha čtivá a hra hratelná, něco se pozměnit muselo.

Ve světě Diablo jsou odkazy na realitu. Například jména jako Azmodan nebo Hephasto. Jak se na takové odkazy díváte?

To je moderní trend. Vykonstruovat fantasy příběh, který bude nějakým způsobem vycházet z reálného prožitku lidí a čtenářů. Dokonalým příkladem může být Harry Potter. Spousta lidí přičítá jeho úspěch právě tomu, že zkombinoval fantasy svět s reálným. V Diablu jsou ale jen střípky odkazů, které nepoznají nebo nepochopí všichni. Nevěřím tomu, že by naprostá většina čtenářů a fanoušků byla tak zběhlá v různých mytologiích, aby poznala detaily. Když k tomu přidáš skutečnost, že hra není lokalizovaná, hledá se Hefaistos za Hephastem těžko. Já si ale myslím, že je to prvek, který dělá Diablo atraktivním. Lidé podvědomě touží po větším množství informací. Myslím si, že to bylo cílené a je to velmi čtenářsky a fanouškovsky vděčné.

Blizzard se vyjádřil, že chce v Diablu 3 omezit výskyt pentagramů. Co na to říkáte?

Určitá symbolika, kterou lidé znají, zpočátku hře Diablo hodně pomohla. Když se někomu ukáže pentagram a vytvoříte svět, ve kterém hrají hlavní roli démoni, ďáblové, podsvětí a temné síly, pak ten pentagram funguje stejně jako emotikony. Pentagram zkrátka zná v podstatě každý v civilizovaném světě. Takže souhlasím se strategií ten svět popisovat detailněji, protože to je vlastně cíl autora fantasy. Vytvořit propracovaný svět, aby byl co možná nejlépe uvěřitelný. To je to, co mají lidé rádi. To je to, co se lidem líbí i na Warcraftu. Jsou to malé detaily, které dělají svět věrohodný. Myslím si tedy, že spíše než samoúčelně omezovat výskyt třeba pentagramů, budou zkrátka doplňovat svět dalšími detaily.

První díl série Diablo se odehrával jen v omezeném prostoru a čase celého světa Diabla. Co říkáte na to, že se Diablo knihy odehrávají v jiné době, v jiném prostředí a s jinými postavami? Když jste pak hrál Diablo jako hru, jak jste to vnímal?

Já jsem tu hru už měl několikrát dohranou před tím, než jsem začal překládat, což byl mimochodem možná jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl překládat knihy o Diablu. Jinak lokace zhruba odpovídají popisu v knize, přestože se třeba liší čas. Knihy ze světa Diablo jsou obecně velmi dobře čitelné i pro nehráče nebo příležitostné hráče a dávají smysl, i když někdo hru vůbec nehrál. První dva díly hry vlastně ani neměly tak propracovaný příběh, aby to stačilo na knihu.

Máte nějakou oblíbenou postavu nebo prostředí ve hře?

Vyloženě oblíbenou postavu nemám, ale vždycky si vyberu takovou postavu, která dokáže zkombinovat zbraně a magii dohromady. Např. takový Paladin.

Dáváte přednost spíše prvnímu dílu hry Diablo, nebo Diablu 2?

Když jsem se k Diablu vracel a chtěl jsem si ho zase zahrát, sáhl jsem po jedničce. Nainstaloval jsem ji možná z nostalgie, protože přeci jen jsem u ní strávil více času, ale také proto, že dvojku mi zkazil zážitek ze hry více hráčů. Ta mi totiž osobně připadala jako jeden velký chaos. Výjimečně se mi podařilo narazit na skupinu lidí, se kterými by bylo možné spolupracovat.

Tušíte, o čem bude příběh Diabla 3? Jak se těšíte na Diablo 3 jako hráč?

Mně osobně vadí, že Diablo 3 ještě nemám, protože knihy by z Diabla 3 měly vycházet. Je to poprvé, co překládám knížku, aniž bych hrál a znal hru. World of Warcraft, Hellgate, Halo – ve všech případech jsem ty hry znal a vycházel jsem z reálného zážitku. Tentokrát to bylo úplně naopak. Už se těším, až si Diablo 3 zahraji a zjistím, kde jsem udělal chybu, nebo kde se třeba mé představy lišily od skutečnosti. Co se týče nastínění příběhu, s knihou budou společné některé prvky a částečně reálie. Vyhledal jsem si informace a obrázky o Diablu 3 a zjistil, že lokace budou asi společné a podobné těm, které jsou popisovány v knize.

Blizzard zatajuje příběh Diabla 3 do poslední chvilky. Prozradil však, že v Diablu 3 bude Nephalem Cube. Hned se kolem toho začaly šířit spekulace a lidé se začali zajímat o to, co je to Nephalem. Myslíte si, že prozrazení příběhu má pak vliv na hru po jejím vydání?

Myslím si, že zásadně ano. Já nečtu recenze o filmu, na který jdu do kina. Nečtu si ani recenze her, které se chystám hrát. V okamžiku, kdy jsem se zpožděním dohrál Mass Effect a těšil jsem se na dvojku, která už vyšla, na internetu jsem si našel pouze celkové hodnocení. Jakékoli náznaky příběhu jsem odmítal číst, protože jsem měl pocit, že by mi to zkazilo tu hru. Jsem tedy zastáncem toho, co Blizzard dělá, a chci si užít příběh naplno až v okamžiku, kdy to hraji. Na druhou stranu knihy dávají krásný náznak toho, co Nephalem je, tak, aby člověk ve chvíli, kdy najde v Diablu 3 Nephalem Cube, byl v obraze a věděl, proč se jmenuje tak či onak.

Jak si myslíte, že do světa Diabla zapadají dosud známé herní postavy, které budou v Diablu 3?

Řekl bych, že dobře. Zapadnou tam jak třeba Witch Doctor a Demon Hunter, tak i klasické postavy. Myslím si, že Diablo 3 bude dělané s důrazem na znovuhratelnost, protože si v Blizzardu určitě uvědomují, že hodně lidí hraje Diablo 2 pořád dokola. První díl jsme si mohli zahrát párkrát, druhý už vícekrát a trojka bude muset nabídnout ještě něco navíc.

Kolik času Vám zabere překlad knihy?

Když je to jednoduchý text a nemusím dohledávat žádné reálie, fakta, nebo něco ověřovat, jako například vazby na nějaké hry nebo předchozí knihy, tak jsem schopen napsat 3 až 4 normostrany za hodinu. Teď z hlavy nevysypu přesné číslo, ale myslím, že kdybych překládal 8 hodin denně, tak mám knihu za deset dnů hotovou. Což je ovšem naprosto mimo realitu, protože mám relativně časově náročnou práci. Překládám tak, že zavezu syna na tenis, jdu do hospody, dám si kávu, dvě hodiny píšu. V deset hodin večer všichni usnou a já mám zase čas do jedné v noci. Mám to v podstatě jako koníčka. Dělám to v čase, který ostatní nazývají volný čas. Práce kolem překládání je ale více, například ověřování vazeb na předchozí knihy. Reálná doba překladu jedné knihy je tedy 3 až 4 měsíce. V průměru tomu věnuji tak 2 hodiny denně.

Máte nějaký svůj styl překládání?

Styl ne, protože musím styl měnit podle originálu, ale je to hodně často o „zákeřných“ slovech. Daný autor má většinou oblíbenou nějakou frázi nebo výraz, které často opakuje. Překladatel má tendenci k tomu je opakovat po něm, což ale prakticky není chyba. Na druhou stranu má překladatel moc nahradit příliš podobné fráze či výrazy nějakým synonymem. Hodně často se také stane, že používáte nějaké slovo více než byste měl, aniž by vás k tomu nutil originál. Většinou se to liší kniha od knihy, ale potom by vás na toto měl upozornit korektor nebo jiný člověk, co po vás překlad čte.

Jak bude přeložen název prvního dílu trilogie Sin War – Birthright?

Oficiální překlad ještě není. Ten název má obrovskou vazbu na obsah knihy. Samotný výraz birthright se v knize objeví asi desetkrát a pokaždé v klíčové situaci. Je to podstata toho, o čem kniha je, proto musíme dávat pozor, aby název měl vazbu na text. Já jsem překlad odevzdal vydavateli s několika možnými variantami, které ještě budeme řešit. Je to problém, protože když ten výraz přeložíme do češtiny, tak nevystihuje podstatu věci. A pokud ho přeložíme víceslovně, tak to není dostatečně úderně. Je možné, že se dostaneme do situace některých filmů, kde český překlad názvu zní úplně jinak.

Bude to tedy víceslovný název?

Jsem pro jednoslovný název, ale uvidíme. Bude tam slovo právo, protože to během příběhu té knihy objeví. Ale je to zároveň dar, který někteří lidé v knize mají. Anglický výraz „birthright“ má více významů, kdežto v češtině bychom museli pro ten jediný správný z nich použít více slov. Asi můžu prozradit tolik, že lidé mají „právo na jistý dar“, což samozřejmě jako název nedává smysl.

Takže se nemáme těšit na název „Hříšné války: Právo na dar“?

Ne, Hříšné války mi v překladu připadají jako název pro pornofilm (smích). To asi neklapne. Já si nedokážu představit, že by válka byla jiná než hříšná. Navíc obsahově nejde o to, že by v těch knihách šlo o válku, kterou by někdo chtěl popsat jako hříšnou, tedy špatnou. Válka je špatná vždycky. Jde o to, co je cílem té války a o co se válčí. Název nepopisuje, jaká válka je, ale co je jejím cílem a obsahem. Válka hříchu dává daleko větší smysl, přestože ani tenhle název ještě není definitivní.

Pomohli vám fanoušci na našem fóru při diskuzi o některých přeložených slovech? Jak jste to nakonec uzavřel? Jak se na to díváte?

Můj text budou teď ještě číst dva lidé a záleží taky na jejich úhlech pohledu. Skupina, která se na vašich stránkách vyjádřila, je poměrně úzká komunita řekněme hardcore fanoušků a my váš názor bereme všichni určitě velmi vážně, na druhou stranu je potřeba zjistit také názor masové většiny. Narážíme tu například na problém, kdy moje generace se na přeložené slovo dívá s nadšením, a o 15 let mladší hráči stejné slovo pomalu ani neznají a nevědí jeho pravý význam. Všechny podobné nuance je třeba vzít v potaz.

Na webu nedávno probíhala anketa „Na co se hráči těší nejvíce“. Překvapuje vás, že se fanoušci herní série nejvíce těší na prostředí a příběh? Myslíte si, že to může mít dopad na úspěšnost knihy?

Mně to připadá úplně logické, protože her, které jsou kopií Diabla, jsou desítky, a myslím si, že prostředí, ve kterém se Diablo odehrává, respektive jeho už relativně propracovaný příběh, jsou opravdu tím, na co se lidé těší nejvíce. Kdyby jim šlo o to hrát hru, kde klikají na monstra levým respektive pravým tlačítkem, tak nemají problém. Takových her je spousta a některé z nich jsou hodně dobré. Proto se mi zdá přirozené, že odpovídají takto, protože svět a příběh Diablo od těchto her odlišují.

Sledujete náš web, díval jste se na naše překlady?

Ano, samozřejmě při překládání jsem toto vnímal, díval jsem se na některé termíny. Zaujal mě překlad Worldstone – Světovín, protože to je krásně české. Morfologicky to krásně zapadá do systému českého jazyka, protože ten sufix všichni znají například z vltavínu. Také je to poměrně ojedinělý případ, protože čeština má obecně problém s tím, že nedokáže anglický jednoslovný název přeložit jako jednoslovný a musí si hledat víceslovné pojmenování. Tady je to obráceně, kdy anglický dvouslovný název je přeložený jako jednoslovný, to je naprosto unikátní. Takže z tohoto hlediska mě to zaujalo, na druhou stranu mi ten název evokuje nějaký malinký drahokam, což neodpovídá. Já jsem v Pavoučím měsíci použil překlad Kámen světa, protože to ve skutečnosti je drahokam o velikosti skály a v té době jsem ho považoval za cosi jako základní kámen. Až v Diablu 3 jsou detailněji popsány jeho vlastnosti a účel.

Díky za Váš čas.