V sobotu 12. května jsme měli s manželkou unikátní možnost zúčastnit se koncertu Filmové filharmonie. Jaké to bylo?
Filmovou filharmonii asi není potřeba nějak sáhodlouze představovat. Jedná se o symfonický orchestr, který hraje nejen filmovou hudbu. V jeho čele pak stojí velmi nadaný dirigent Chuhei Iwasaki. Orchestr pak doprovázel pěvecký sbor pod vedením Lenky Dandové.
Skladba publika byla více než překvapující. Vidět bylo možné 6leté děti, očekávatelně huberťáky, ale i jejich rodiče a zcela překvapivě lidi v (před)důchodovém věku. Mezi osobnostmi z herního průmyslu bylo možné zahlédnout Dana Vávru, Alžbětu Trojanovou, Jana Valtu, Vladimíra Šimůnka a mnohé další. Z Youtuberů jsem všiml Jirky Krále, který shodou okolností seděl přede mnou.
Atmosféra vzhledem k místu konání a události byla velmi uvolněná. Tomu odpovídal i dress code, se kterým si mnozí nelámali hlavu. Bylo možné zahlídnout skvěle upravené dámy ve společenských šatech, puberťáky v teplákovce a teniskách, hipstery v kraťasech a sandálech atd. Jistou zvláštností byla trojice cosplayerek v kostýmech Tyrande (Awaki Cosplay), Deathwinga (Gehenna Cosplay) a orkské válečnice (Joan Cosplay), mohli jste vidět na našem FB, a dvojice oblečená ve středověkém duchu – vznešená dáma a rytíř v kroužkové zbroji.
Večerem provázel Mikoláš Tuček, redaktor časopisu Score a moderátor Re-Play, vídat jej můžeme na akcích spojených s herní a PC tématikou. Volba tedy nemohla padnout na nikoho jiného. A volba to byla skvělá! Publikum rozesmál hned na začátku rýpnutím do redakce Levelu.
Než se pustíte dále, pusťte si tento playlist. Vložil jsem do něho melodie v pořadí, v jakém šly na koncertu za sebou.
Vlastní koncert začal suitou složenou z melodií Battlefield 1942 a Battlefield 3. Tuto veleúspěšnou sérii asi není potřeba nějak sáhodlouze představovat. Ústřední melodie Battlefield od Joela Erikssona jako otvírák byl skvělý nápad, obzvláště se mi líbily syrově jednoduché druhoválečné vojenské trumpety a bubny. Melodii jsem samozřejmě znal z dřívějška, výkon Filmharmonie byl famózní.
Po Battlefieldu následoval World of Warcraft, na kterém jsem s přestávkami strávil více než 10 let. Seasons of War, jedna z nejlepší skladeb Vanilla WoW kombinující hudební přechody mezi jednotlivými rasami, byly zvládnuté bravurně.
Druhou skladbou z WoW univerza byl Wrath of the Lich King. I přes to, že Wrath of the Lich King byl můj nejoblíbenější datadisků, musím přiznat, že u této skladby jsem si nebyl jistý, zda je to skutečně úvodní melodie, nebo jiná. Ale i přes to jsem si ji užil.
Jako třetí byl v programu uveden Lament of the Highborne. Jedna z nejlepších skladeb z dílen Blizzardu. Jednoduchá, leč nesoucí neskutečné utrpení krvavých elfů. Celá je postavená na sólu lady Sylvanas. S manželkou jsme se na tuto skladbu velice těšili. Pěvecký sbor dával tušit, že se jedna z členek ujme zpěvu v elfštině, ale bohužel. Snad jediné, drobné zklamání celého večera. Proč? Pochopíte v závěru článku.
Čtvrtou, poslední skladbou z World of Warcraft byl pohodobý Lion’s Pride.
Hráči v online světě se dělí na dva tábory. Na příznivce Battlefieldu a Call of Duty. Když zazní Battlefield, musí zaznít i Call of Duty, tohoto se asi drželi i filharmonici při skládání programu. Úvodní melodii pro Call of Duty: Modern Warfare nesložil nikdo menší než Hans Zimmer, německý hudební génius. I zde předvedli filmharmonici neskutečně skvěle odvedenou práci.
Po CoD zazněla trojice melodií z Final Fantasy: Main theme, Liberi Fatali a One-Winged Angel. Fenomén FF mně v mládí absolutně minul, protože se ke mně FF hry ani hudba z této série nedostaly. Proto mě One-Winged Angel v podání českého orchestru naprosto usadil do sedačky. Výkon orchestru a obzvláště sborový zpěv byl jedna báseň.
Před přestávkou byla na programu čtveřice: Halo 2, Civilization IV, Advent Rising a Kingdom Hearths.
Mafia, snad nejznámější česká hra z 30. let 20. století, odehrávající se v USA. Jak jsem již v úvodu naznačil, v hledišti byl autor soundtracku Vladimír Šimůnek. Ještě než zazněl první tón suity, Vladimír sklidil potlesk ve stoje. Hudba 30. let má své vlastní kouzlo, které se Vladimírovi i filharmonii povedlo pozvednout na novou úroveň. Odměnou umělcům byl druhý, zcela zasloužený standing ovation.
Bioshock je jedna z dalších kultovních her s osobitým příběhem i soundtrackem. Podvodní svět Rapture skrývá temná tajemství a hudba pouze vše podtrhuje.
Uncharted si netroufám hodnotit. Ani jednu z her nemám a soundtrack nenadchl, ale ani neurazil.
Následovala druhá hra od Dana Vávry. Resp. soundtrack z jeho hry. Pod hudbu se podepsal Jan Valta. Pokud jste hru hráli, asi tušíte, že středověká hudba ve hře hraje velmi podstatnou roli. Koncertní aranžmá v podání Filmové filharmonie zcela zaslouženě zvedlo sál k opětovnému potlesku ve stoje. Naprosto famózní provedení, pro mě absolutní vrchol celého večera.
The Elder Scrolls fanoušci byli potěšeni hned třikrát. Zazněly totiž tyto skladby: Nerevar rising (Morrowind), Reign of the Septims (Oblivion) a Dragon Born (Skyrim). Všechny tři hry sklidily celosvětový úspěch, filharmonici v sále taktéž.
Jako poslední byl podle programu přídavek Baba Yetu (Otče náš) z Civilizace 4. Píseň je napsána ve svahilštině a jako první skladba napsaná pro počítačovou hru získala cenu Grammy. Zde zaválel sbor a hlavně hlavní zpěvák. V tuto chvíli mi na mysli vytanula otázka, proč podobně nebyl zpracován Lament of the Highborne.
Celý sál se už pomalu zvedal k odchodu, když Chuhei Iwasaki lámanou češtinou uvedl druhý, neoznámený přídavek. Dan Vávra si sice hlasitě přál Vltavu (ne že by se mi ten nápad nelíbil), ale přišlo něco úplně jiného. Všichni jsme tu hru alespoň jednou v životě hráli. Ať na Gameboy, mobilu, PC, nebo někde jinde. Ale kdo by čekal, že tato melodie zazní i na koncertě? Nikdo. O to víc překvapila. Asi začínáte tušit, že se jedná o ruský Tetris. Při slavné melodii se publikum nechalo unést a tleskalo do rytmu slavné hudby.
Orchestr i sbor byli vynikající. Obzvláště jsem si užíval trubky, bubenickou sekci a lesní rohy. Kdosi se na naší FB stránce vyjádřil, že 1 000 korun za koncert je moc. Osobně si myslím, vzhledem k předvedeným výkonům, je to moc málo.
Pokud si i vy chcete poslechnout Filmharmonii a jste fanoušci SCI-FI, pak by vám neměl uniknout jejich první koncert sezóny 2018/2019 opět v pražském Rudolfinu. Konat se bude 13. 10., vstupenky zakoupíte na webu www.filmharmonie.cz.
Děkujeme Tereze Trojanové, Kláře Lehárové, Matěji Lehárovi a ostatně i celé Filmové filharmonii za neskutečný, dech beroucí zážitek.