DiabloFans.cz - Fórum

Bud rad ze mas pasivku.

Odesláno z mého Nexus 4 pomocí Tapatalk

pasivku jo, ale hraju s glass canon, ale jeste nebyla cervena obrazovka, jen to hrozilo ..

Hmm, diabloprogress.com GR statistiky jsou uz i v profilu postav - poradi v solo GR, ale neni uplne aktualni v porovnani s origianalnim zebrickem na battlenetu, ani po updatu postavy - zrejme se synchronizuje automaticky nezavisle v nejakych intervalech

I to nejchutnejsi jidlo se jednou preji, i ta nejlepsi milenka (nebo hra) jednou omrzi. Ten cas nadesel.

Krom toho potrebuji se venovat jinym zajmum a mimo jine vymyslet neco co me bude zivit.

Pracoval jsem jako elekrikar, technik, vedouci skupiny, holka pro vsechno - podpora zakazniku, skladnik, uklizec, na stavbe, security, programator, sw architect a zkousel jsem si hrat na fotografa. V male firme o par zamestnancich, v mezinardoni firme, jako zivnostnik i jako externi zamestnanec.

Ted je na case se konecne naucit vydelavat penize zatimco spim, abych mohl delat opravdu jen to chci. (i kdyz to vlastne delam vice mene cely zivot, ale muze byt lip)

Je mi 38 let a tim padla sance emigrovat standartnim zpusobem do Australie, ted uz se tam dostanu jen jako investor nebo rentier. Dostat se tam byl muj sen pred 20 lety a misto toho jsem se octl trochu vic na sever. Ted uz mi o to ani tak nejde, staci mi kdyz se tam dostanu na par mesicu na vylet (a dcerce jsem to slibil)

- chtel bych si koupit auto a bydlet treba co 3 mesice nekde jinde a procestovat zbytek evropy
- chtel bych si udelat pilotni prukaz a idealne poridit najake malicke letadlo (letani je lepsi nez sex, tvrdi kazdy kdo tomu propad a ja jim rozumim, mel jsem moznost k tomu pricichnout)
- a chtel bych tak za 5-10 let "do duchodu" at mam cas jeste napsat nejakou tu knizku, naucit se chytat ryby, potapet, hrat golf a podobne kraviny

Protoze, mam dnes podobne pocity jako, pred rokem, kdy jsem v mem oblibenem baru napsal predmluvu a protoze nevim jestli tu knihu nekdy dopisu a vydam, tak tady je

Cizincem ve vlastní zemi

Jednou před "mnoha a mnoha" a lety si Honza řekl, že by nebylo špatné se podívat jak to vypadá kousek dál za humny, koupil si letenku a vydal se do světa na zkušenou. Z počátku se ve světě za velkou louží cítil trochu ztracený. Přestože úspěšně odmaturoval z angličtiny, nerozuměl nikomu ani slovo a byl rád když taxikář na letišti mluvil rusky. Ale brzy se otrkal a začal si to všechno nové a cizí užívat. Rychle si zvykl, že kamkoli zajde všichni se na svět usmívají. Potkal spousty zajimavých lidí všech odstínů pleti a poznal že i pár v první chvíli velmi podivných zvyklostí a pravidel dává smysl.

Když se po pár letech vrátil do své rodné země, byl v šoku, všechno mu najednou přišlo nějak šedivé a podivné. Ulice špinavé, lidé většinou zasmušilí. Ale protože už přišel na to, že jestli je člověk šťastný nezáleží na tom kde žije nebo co má, ale jen na tom co si o tom co ho v životě potká myslí, naučil se zavírat oči. Jen občas si vzpomněl, že svět může být barevnější a voňavější. Když o tom občas vyprávěl, většinou ho nikdo nepochoupil. Zvykl si. Jen byl z toho chvílemi smutný.

Pak se mu ale začaly častěji a častěji zdát sny, o tom že je znovu na cestách, až mu to po deseti letech došlo. On se vlastně vůbec nikdy nevrátil! On už tu nepatří! A chtělo se mu brečet a nebo vyběhnout na nejbližší opuštěný útes a z celých plic si zařvat. I ten nejbližší útes byl ale příliš daleko. A tak začal psát ...

Mejte se tu vsichni jak chcete a hlavne HF!

hf gl