Věděli jste, že po vydání Diablo II začal Blizzard North pracovat na Diablo hře pro Gameboy?
Když v červnu 2000 vyšlo Diablo II, zaměstnanci Blizzardu se rozešli do třech směrů. Max Schaefer a Tyler Thomson přemluvili vývojáře, aby začali pracovat na Lord of Destruction. Poté se většina týmu vytvořila předvoj Diablo III produkce. Další část se přesunula na druhý konec kanceláří a začli dělat na dalších a dalších verzích verzí „Project X.“
Poslední část zaměstnanců vytvořila třetí skupinu. Byli to lidi, kteří nechtěli pokračovat na Diablo II, nebo přidat do projektu, který nemohl najít kreativní základy. Byla jim dána svoboda – jak bylo v rovnostářském Blizzard North zvykem – jít za svými můzami. „Lidé si to vzali na své triko, byli napůl bez dozoru, a začli dělat,“ vysvětluje David Brevik, spoluzakladatel Blizzard North.
Jon Morin navštívili kolegu programátora Stevena Woo a přednesl mu nápad. Do rukou se mu dostal vývojářský kit Nintendo Gameboy Advance, přenosná herní konzole s barevným displejem, která připomínala 16bitové Super Nintendo. Kit vypada jako herní cartridge. Programátoři a výtvarníci mohli psát vlastní software přímo pro mikročip kompilováním kódu, zapisovat data na kit, a připojovat jej přímo do Game Boy Advance jako by to byla standartní cartridge.
„Jon mě poprosil o pomoc,“ povídá Steven. „Taky jsem měl ten kit. Stály okolo 100 dolarů, zatímco oficiální vývojářské systémy stály mnohem víc. Hru pro PC i konzole bylo dříve možné dokončit bez velkého týmu.“
Jon a Steven požádali Alana Ackermana, zda by byl ochotný přiložit výtvarnou ruku k dílu, plnohodnotné hře z Diablo univerza. Ve hře mělo být několik hlavních postav, kvanta lootu a monster k zabíjení. Alan souhlasil a přizval Stefana Scandizzo. Kenny Williams se připojil jako producent. Tento tým sepsal návrh, který předvedli Davidu Brevikovi. „Myslel jsem si, že je to skvělý nápad,“ říká David Brevik. „Peklo, odlehčená Diablo hra s městem a hodně dungeony? To bych bral všema deseti.“
Manažeři z Blizzard South si přečetli návrh a donutili vývojáře vyvíjet hru pro jinou Nintendo klasiku – černobílý Gameboy. Gameboy Advance byl novější a silnější, ale obyčejný Gameboy měl větší podíl na trhu handheld konzolí. Jon Morin byl hlavním mužem projektu. Hru pokřtil jako Diablo Junior a chtěl ji přístupnou pro děti, které byly největší skupinou hráčů na Gameboy.
Herní styl akcí nabitého Diablo byl pro děti snadno uchopitelný. Jeden nápad obzvlášť uchvátil vývojáře. Jon navrhl, aby se Diablo inspirovalo u Nintendo Pokémon. V roce 1998 vyšli Pokémoni, byli na dvou kazetách, červené a modré, a každý obsahoval exkluzivního Pokémon příšeru. Tu hráči mohli vyměnovat přes Gameboy Link kabel. Diablo Junior edice by obsahovala unikátní předměty. Jon říká: „Měli jsme spoustu cool nápadů, a asi by to i dopadlo dobře. Mělo by to na sobě Blizzard samolepku, byl to Diablo produkt, a chystali jsme ten výměnný koncept, který byl tentokrát populární.“
Tým přišel s několika příběhovými linkami ještě před tím, než bylo rozhodnuto o tom, že Diablo Junior bude prequel k Diablo I. Byly by v něm tři hlavní města, každé by nasměrovalo hráče do středu herního světa. Hráči by čelili hordám monster bossů. Alen vzpomíná: „Původní nápad byl, myslím, že ve hře budou tři čtyři třídy postav, a podle vybraného hrdiny by bylo rozhodnuto, ve kterém městě začnete.“
Byli naplánovaní tři hrdinové, každý by začal v jiném městě. Po opuštění startovní zóny by hráči vešli do sdílené zóny. Například rytíř a kouzelník by vstoupili do plání, které připomínaly první akt z Diabla II, jiné postavy by vstoupily do pouště. „Takže byste mohli hrát za rytíře a startovat v jistém městě. Byla by to unikátní lokace rpo vás, ale pak už by byla další, tentokrát už sdílená, následující by taktéž byla sdílená,“ vysvětluje Alan.
Jon a Steven vytvořili na počítačích vývojářské prostředí. Alan a Stefan vytvořili grafiku pro postavy, předměty a dungeony, které připomínaly podlaží katedrály z prvního Diabla. První věci byly míněny jako experimenty, rychlé a jednoduché testy dělané jen proto, aby se naučili vytvářet pro Gameboy. Následoval prototyp pro Blizzard North, aby věděli, jak hra bude vypadat a jak se bude hrát.
Tým dosáhl důležitého mezníku, postava mohla procházet dungeonem. Blizzard South tou dobou kontaktoval manažery, jelikož měl jisté pochybnosti. „Co si pamatuji, tak Blizzard South si prošel účetnictví a došel k závěru, že hra je finančně riskantní,“ říká Steven.
Vyvíjet a prodávat pro Nintendo připomínalo snahu trefit pohybující se cíl. Nintendo si za jednu charge účtovalo spoustu peněz a každá cartridge se musela objednávat přes Nintendo. To znamenalo, že vývojáři museli předpovídat, kolik by se mohlo prodat jednotek dlouho před dokončením hry. Kazeta s nálepkou Diablo byla téměř jistá věc, pro Blizzard South to nebylo dost dobré.
„Blizzard Entertainment se na to podíval a řekli: Nikdy jsme nedělali Gameboy hru, takže nemáme zkušenosti s prodejem takové hry,“ říká Alan. „Když děláte Gameboy hru, nakoupíte kazety od Nintenda. Pokud si myslíte, že se prodá 50 000 kusů hry, nakoupíte 50 000 cartridge a oni na tom vydělají.“
Prodat více kusů, než bylo předpokládáno by znamenalo obrovský finanční bolehlav. Pokud by se hra vyprodala, vývojář by musel objednat další u Nintenda. Kazety byly posílany na lodích a dodání by trvalo měsíce. Pak by musely být „vyrobeny,“ zabaleny a poslány do obchodů. Pokud by opadl zájem do doby, než by další várka dorazila na pulty obchodů, kazety by se nemusely prodat a to by ukrojilo profit z prvního kola prodejů.
„Ten projekt představoval obrovský risk, jelikož existovala spousta možností, jak na vývoji konzolových her tratit peníze,“ pokračuje Alan. „Na druhou stranu, mysleli jsme si, že se Diablo frančíze bude dařit. Blizzard South přišel znovu a řekli: Je to na vás. Znáte všechny risky. Trváte stále na tom, aby firma podstoupila tyto risky?“
Jon, Steven, Alan, Stefan a Kenny přednesly své stížnosti Davidu Brevikovi. Ten nechal rozhodnutí, zda v projektu pokračovat, nebo jej zrušit, na nich. Alan, zatím nerozhodnutý, se sešel s kamarádem z branže. Jeho kamarád vyvíjel pro konzole a dal Alanovi varovné signály před tím, než se rozhodne pokračovat v projektu. Bylo to poprvé, kdy tým pracoval dohromady? Pracovali na neznámé platformě? V minulosti pracovali společně, Diablo Junior byl první projekt, kdy pracovali jako skupina, ale byl tam jiný varovný signál, který zpečetil osud hry. Bylo to poprvé, kdy někdo z Blizzardu pracoval na Gameboy platformě. Rozhodli se projekt opustit.
„Když se teď dívám zpět, lituji toho, že jsme neřekli: Jdeme do toho,“ uzavírá Alan. „Ale zároveň si myslím, že to bylo správné rozhodnutí. Kdybych nevěděl o té věci s cartridgema, řekl bych: Jasně. Ale hádat, kolik se prodá kazet? Si ze mě děláte srandu? Proč vůbec někdo dělá hry pro cartridge?“
Tento výňatek pochází z knihy Stay Awhile and Listen: Book II – Heaven, Hell, and Secret Cow Levels od Davida L. Craddocka. První díl, než vyjde druhý (zatím na Kickstarteru), si můžete objednat na Amazonu.
Zdroj: Nintendolife.com