Monkův příběh

Publikováno: od Garn

monk Budeme pokračovat v naší smršti novinek, dokud
nám web ještě funguje. Další na pořadu dne je slibovaný překlad Hazirova
zápisku o Monkovi. Snažil jsem se to trochu „přebásnit“, jelikož
v angličtině je to moc hezky a poutavě napsané. Tak dobře, že vám při
čtení běhá mráz po zádech.

Doufám, že se mi to alespoň z části povedlo, a po přečtení tohoto
článku vás všechny Monk nadchne. Jedná se o velmi zajímavou postavu,
která si vás určitě získá. Přeji příjemné čtení. Zanedlouho přibude
Monk i v menu a budete si moci tento příběh vychutnat s ukázkami jeho
umění. Prozatím vítejte v Ivgorodské krajině…

Poslední týdny podzimu plynuly a na Ivgorod se pomalu snášela zima.
Když se setmělo a slunce se schovalo za horizont, byl jsem vděčný za trochu
odpočinku v místní krčmě. Když jsem vešel dovnitř, ucítil jsem
nezvyklou atmosféru. Navzdory pokročilé hodině zde nebylo rušno. Jen malé
skupinky lidí se krčily v rozích a lavice uprostřed krčmy byly
prázdné – až na jediného muže.

Muž si nevšímal chladu, byl oblečený jako žebrák. Měl na sobě
jen oranžovou tógu, která ale zakrývala jen polovinu jeho hrudi. Kolem krku
měl věnec z dřevěných korálů. Jeho hlava byla holá, ale měl hustý, ne
příliš upravovaný vous. Co mě zarazilo byly dvě tečky vytetované na jeho
čele, jedna o něco větší než druhá. Každý student lidí a kultur by
měl v tuto chvíli jasně rozeznat, že tento muž byl jedním
z Ivgorodských mnichů, tajemných a samotářských svatých bojovníků
této země.

Slyšel jsem tisíce fantastických příběhů o těchto mniších,
byly to příběhy možná postavené na pravdivém základu. Kůže mnicha, jak
pravily legendy, byla pevná jako železo, neprolomitelná čepelí žádného
meče ani hrotem žádného šípu. Jeho pěsti mohou drtit kámen tak snadno,
jako já nebo vy můžete zlomit křehký proutek. Přes to všechno muž přede
mnou nevypadal jako mniši, o kterých jsem toho tolik slyšel. Opatrně jsem
se přiblížil a pomalu si sedl na lavici naproti němu, abych si jej mohl
prohlédnout. Pozdravil mě lehkým mávnutím rukou.

„Konečně nějaká odvážná duše, která se nebojí si ke mně
přisednout. Jen pojď, příteli.“

Přestože přede mnou bylo položeno jídlo a já měl trochu hlad,
soustředil jsem se radši na zaznamenávání detailů ze života mého
společníka. Vyprávěl mi o své víře v tisíce a jednoho boha –
věřil, že bohové jsou ve všech věcech. Nacházel je v krbovém ohni,
v tekoucí řece i ve vzduchu, který dýcháme. Bylo by toho dost na knihu.
Ale každý uvědomělý člověk se musel při takovém vyprávění
pousmát – tak jako já. Pokračoval v popisování svého intenzivního
cvičení těla i mysli, svého nekonečného poslání zlepšovat své
fyzické a psychické schopnosti jako nástroje boží spravedlnosti. Divil jsem
se k čemu tisíc bohů potřebuje smrtelného muže, aby plnil jejich vůli.
Když jsem se jej zeptal, proč s sebou nenosí meč nebo jiný druh zbraně,
jednoduše odpověděl: „Mé tělo je mou zbraní“, poté zvedl ruku a
přiložil si ji na čelo: „stejně jako má mysl.“

Za několik okamžiků jsem měl být svědkem ukázky jeho
mistrovství.

Skupina mužů došla k našemu stolu. Odhodili mou knihu na zem
zatímco vytahovali nože a jiné zbraně. Byli zaměřeni pouze na osamocenou
siluetu mnicha naproti mně. Doplazil jsem se pod stůl maje tušení, co
přijde. Viděl jsem, jak na nějaký tajný signál zaútočili.

Bez toho, aby vstal z lavice, se setkal s prvním útokem na hrudník.
Popadl útočníka za zápěstí a lehce jej přehodil přes rameno, kde se
dotyčný s velkým rámusem setkal se stolem. Náhlost mnichova útoku
zaskočila ostatní muže. Mnich vstal. Poté nastal chaos.

Mnich se choval jako tekutina, jako masa energie, přijímající každý
útok pouze s chvilkovou bolestí. Bojoval svýma rukama a nohama tak, jak jsem
ještě nikdy předtím nikoho bojovat neviděl. Na své pouti jsem potkal
spoustu hospodských rváčů, ale toto bylo něco naprosto jiného. Zvuk
praskajících kostí se mísil s něčím, čemu jsem nemohl uvěřit –
mnich se při boji smál. Jednoho po druhém drtil své soupeře, dokud tam
nezbyl jen jeden.

Ten vzal dřevěnou židli a hodil ji po mnichovi. Mnich se ohnal rukou.
Zaťatá pěst se setkala s letícím předmětem. Tvrdé dubové dřevo se
v momentě rozletělo na třísky, které neškodně spadly na zem.

„Ty mě nezastrašíš, démone!“, vykřikl mnich. Stáhl ruce zpět
k sobě, dal je před sebe a začal zpívat. Záře bílého světla začala
obklopovat jeho hlavu. Čím dál víc se zvětšovala, až zalila celé
mnichovo tělo. Zařval a světlo se rozlétlo kupředu. Jak světlo omývalo
tělo muže, jeho kůže se odlupovala a odkrývala jasně rudou kůži démona.
Zásah světla ho odhodil předními dveřmi ven z krčmy.

Monk se zběsile hnal kupředu, ale jeho jednotlivé pohyby byly
příliš rychlé pro mé oči. Vypadalo to, jako kdyby sedm jeho kopií
zasypávalo démona sprškou ran z každé strany. Zaskočený démon zakopl.
Mnich ho chytil pod krkem, usmívajíce se, když odrazil jeho volnou ruku
dozadu. V jeho otevřené ruce svítila jakási energie. Hbitě švihnul rukou
dopředu, a když se jeho dlaň dotkla démona, explodoval. Svaly, kůže a
kosti se roztrhaly na kousky a ve vzduchu bylo cítit spálené maso.

Nikdy bych tomu neuvěřil, kdybych to neviděl svýma dvěma očima.
Vypadá to, že historky, které jsem slyšel nemusí být zas tak přehnané,
jak jsem si původně myslel.

47 komentářů u „Monkův příběh“

  7. Garne, klobouk dolů. Diablo je pro mne hlavně rébus a zbytek nesmí moc překážet, ale jak jsi to podal, to nemá chybu, asi si to dám ještě jednou. :-D Je sranda číst komentáře, jak si každý zdůvodní tu svou postavu a to je dobře. Tak já se taky vymáčknu a Monk je můj favorit. Mazácky „zanedbaná“ postava a frajer. 8-)Proto můj pala běhá v „dusku“ a eni AP se se někdě válí a práší se na ni. ;-)Vážně se zaobírám myšlenkou, že budu hrát za ženskou. Když vedle mne ripne baba, tak to bude pro něj takové víc „ponižující“. ;-)

  18. krasny preklad Garn…mna monk uczroval dostatocne…Richard tento monk je taky Asia style Monk…ty si nizsie vymenoval Europe style monk…mne sa k monkovi celkom hodia tie super rychle chuckovske vlastnosti..je to ako tibetsky monk co ovlada bojove umenie zlozene zo vsetkeho na co natrafil…a rad si zabeha:D

  25. Monk je super postavička, jen mě zajímá jak to u něj bude s brněním… jako jestli bude pořád v oranžovém pižamu nebo jestli se mu bude třebas měnit struktura a barva kůže nebo bude vypadat ke konci hry jak opancéřovaný extzrémista:-D…

    každopádně jsem zvědavý na pátou postavu – uvítal bych něco na styl padlého archanděla, co byl výhnán z nebes… nějakou temnější postavičku… 8-O

  28. taky mi tam úplně podvědomě moc nejde ale nesmíme zapomínat že byl již od dob jedničky takže je to spíš v nás že se nám zdá že do „rpg“ tohoto typu nezapadá, alespoň dle mého. Mě se na něm líbí hlavně to že nepůjde jen o bezhlavé klikání ale že bude možné i taktizovat a i samotný boj bude moc být fajn zábava a pokaždé jiná.

  40. Je jasné, že se zájmy hráčů mění podle nových postav. Po zveřejnění bombastických videí Wizarda přes 3/4 hráčů chtěli začít s ním, teď se to přenese k Monkovi, pak třeba zase k Vikingovi :-D

    EDIT: Jinak vítej SuE na našem polorozbořeném webu :-) :-D Ještě jednou díky za azyl během BlizzConu. :-) Kdyby jsi něco potřebovala, tak se ozvi, rádi pomůžeme i my Tobě.

  42. hezká práce garne, pomalu začínám mít strach (dle reakcí) že to s mnichem dopadne podobně jako s nekromancerem a budou všude běhat jen mnichové, moc se mi líbí práce komb a jejich možnost kombinování, teď jde jen oto jestli bude šance v těch bitkách tyto kombinace použít. Původně byl můj favorit jasný a to wizard nyní je to monk :-)

  47. Doufám, že se Vám Monk zalíbil stejně jako mně. Osobně miluju asijskou kulturu, takže pokud 5. postava nebude opravdu nabušený lučištník, tak Monk je pro mě asi nejzajímavější postavou. Líbí se mi temperamentní styl boje, skilly, se kterými se dá zajímavě pracovat, rychlý bojovník používající magii. Je mi jasné, že můj překlad nemůže nahradit originál, ale v té angličtině je to opravdu skvěle napsané, dobře použité fráze, dobrá slovní spojení, čte se to hezky plynule. Řekl bych, že jim to píše nějaký spisovatel, asi ten, co psal Sin Wars, je to podobný styl. na Lore se v D3 těším docela dost, jde vidět, že všechno mají promyšlené. Rok 2011 je pro mě docela dobrá zpráva, budu už na výšce, takže se budu moct věnovat více jak hře, tak Vám, čtenářům. :-) Vzhledem k tomu, že za nějakých 8 měsíců maturuju, tak bych neměl čas na nic a kdyby vyšla beta na čas před maturou tak to fakt → :-? Ještě ode mě dnes budete číst Borderlands, ale to je vcelku krátký článek. Have a nice day.

Napsat komentář