I hle tu stojí starý strom
a vedle zídka hřbitovní
a za zdí kostel, v kterém zní
hudba pohřební.
U paty kostela, zbarvený doběla
kámen náhrobní.
A na něm nápis vybledlý,
jenž toto hlásá a takto zní:
Zde leží padlý hrdina,
co v zemi tu teď věčně dlí,
co před smrtí si vytrpěl,
to nikomu už nepoví.
Předzvěstí temnou
jsou kostelní zvony,
vesnička Tristram
zamyká domy.
Z kostelních sklepení
zvuky se linou,
s šustěním listoví
téměř i splynou.
Cosi však přeci,
plíce ti drtí
okolní vzduch
je cítit smrtí.
Chrastění kostí,
řetězů hřmot,
hrdlo se svírá,
studený pot,
bitva se blíží
meč přijde vhod.
Strach bodá hluboko,
hloub nežli zbraň,
odvahu seber
na nohy vstaň,
patnáctý květen
za rohem jest,
armády zla
chtějí svět smést.
Po dvakrát byl už tu,
po třetí blíží se
hrdino, připrav se
legenda vrací se.
Diablo přichází,
Teroru pán,
v hlavě mu rodí se
strašlivý plán.
Vyplenit vesnice,
vypálit města,
je vskutku strašlivá
ta Černá cesta.
Pavoučí měsíc
na nebi svítí,
hrdinu láká
teď do svých sítí.
A tak ti říkám
poutníku z daleka,
ve světě Sanctuary
štěstí tě nečeká.
Však hledáš-li slávu,
co překoná zub času,
budu se modlit
za duše tvé spásu.
Mnoho let čekání,
blíží se ke konci,
brzy již povstanou
teroru stoupenci.
Já dobrou radu ti teď dám,
tak měj ji na paměti,
to zlo, zkazí srdce tvé
a duši zamoří ti snětí.
Je to jak Pandořina skříňka,
co ukrývá v sobě světa mor,
pouzdro zvenku krásné má
však vyjde z ní jen hladomor,
otevřít se snadno dá
však věz, že to co zříš,
tu temnotu co nalezneš,
nikdy zpět už nevrátíš.
Autor: Václav S. (vasek131@seznam.cz)